NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V podstate ešte stále čerstvou novinkou je už to, že vydavateľstvo, pred cca dvadsiatimi rokmi patriace medzi zásadné slovenské útočiská domáceho i svetového death metalu, je od minulého roka opäť aktívne. A siete rozhadzuje naozaj doďaleka, o čom svedčí aj trojica nahrávok, ktoré si teraz priblížime.
(2017, Immortal Souls Productions, 36:20)
Úplne na záver minulého roku vyšlo u ISP kompilačné CD britských (presnejšie z južného Walesu) SODOMIZED CADAVER. Toto kvarteto funguje od roku 2013 v zostave Gavin Davies bicie, Ryan Thomas Gowes (gitary), Charlie Rogers (basgitara, vokály), a hlavný vokál tu má na starosti celkom známa figúra britskej deathmetalovej scény, Ollie Jones, gitarista a vokalista klasikov britského death metalu DESECRATION a gitarista EXTREME NOISE TERROR. SODOMIZED CADAVER vydali dve EP, „Vorarephilia“ z roku 2014 a „Verses Of Putridity“ (2016), a tie sú aj náplňou aktuálneho strieborného kotúča, zhrňujúceho doterajšiu tvorbu. Nahrávky sú zoradené chronologicky, prvotina má intro, outro a medzi tým päť skladieb, materiál z dvojky dopĺňa CD na celkových štrnásť kusov. Ako je v dnešnej dobe už vlastne štandardom, zvuk je prinajmenšom solídny, hutný, klasicky deathmetalový. Gitary sú hlboké, ale na správnych miestach vedia zarezať až do kosti a celkovo sú všetky nástroje vyvážené. Oceňujem prirodzený, „nesplastovaný“ zvuk ako z 90. rokov. Na tie odkazuje aj hudba, ktorá je mixom európskeho, hlavne britského kovu smrti a starej americkej brutality. Tak pol na pol tu máme stredné, ťažké pasáže a úderné náklepy. Gitarovo skôr priamočiarejšia záležitosť s občasnými oživujúcimi vyhrávkami, ktorých by sa hodilo aj viac, a s prevažujúcim hlbokým vokálom. Stavba riffov a celková nálada hudby má na mnohých miestach blízko hlavne k 90-kovým CANNIBAL CORPSE, aj vokál je dosť „fisherovský“. V rámci klasického, k ponurej brutalite inklinujúceho kovu smrti je to dobrá práca, kapela má však pred sebou ešte kus roboty, aby vynikla nad zástup žánrovo podobných kolegov.
https://www.metal-archives.com/albums/Sodomized_Cadaver/Vorarephilia/525565
(2017, Immortal Souls Productions, 22:28)
Z Barcelony, hlavného mesta Katalánska, je táto už 25. rok existujúca čeliadka. Funguje tak na etapy, v rokoch 2002 – 2015 si dožičila aj 13-ročnú pauzu, nečudo teda, že jej diskografia nie je nijako bohatá. Dve demá a album z roku 2000 s dosť podzemným zvukom, to bolo donedávna všetko. Tri dni pred koncom roka však u ISP vyšiel celkom nový materiál, intro plus šesť skladieb, a môžem povedať, že tomuto EP aj po mnohých vypočutiach tlieskam. Juanjo (gitary), Tito (vokály), Juanma (gitary) a Sergi (bicie) Sergi tu servírujú výborný staroškolský brutálny death metal európskeho, priam až španielskeho strihu. Čo to znamená: rýchle, drviace, priamočiare a mimoriadne temperamentné skladby s hutnými šťavnatými riffmi. Žiadne komplikované finesy, len sonický vír vťahujúci vás do vnútra. Skvelý hlboký hrdelný vokál a výstavba harmónií občas pripomínajú aj najväčších ESP klasikov AVULSED, tu je však všetko ešte o kus brutálnejšie. U Rottenovcovú dosť počuť aj ovplyvnenie starou tvorbou DEATH, TERATOMA však už sú hudobne viac v BDM končinách, pričom si stále zachovávajú živosť a ťah. Je to vlastne stará škola, ale skvele podaná, a sóla tu znejú občas až démonicky. Zvuk tejto eurobrutal vyhladzovačky je takisto vydarený.
https://www.metal-archives.com/bands/Teratoma/21047
(2018, Immortal Souls Productions, 19:00)
Do tretice tu máme spolok plný legiend. VORACIOUS SCOURGE sú Lance Strickland (basgitara) a Jason McIntyre (gitary) z lousianských BDM borcov SUTURE. Tí, pravda, sú známi zrejme len v užších kruhoch milovníkov žánru, ale dvojka, ktorá na debutovom EP zostavu VS doplnila, to je už iná smotánka. Za bicími Mike Smith (ex-SUFFOCATION) a za mikrofónom Aad Kloosterwaard (SINISTER). Výsledok tejto spolupráce je prinajmenšom zaujímavý. Od hudobníkov, ktorí sú na scéne vyše dvadsať (Lance, Jason) či tridsať rokov (Mike, Aad) nečakajte nejakú modernu. Dostanete niečo iné. Do vysokého lesku vybrúsený death metal starej školy a s dosť svojskou tvárou. Spája sa tu ničivosť amerického BDM s priamočiarosťou starého európskeho brutálneho kovu smrti, ktorý kedysi SINISTER odštartovali. K holandským klasikom odkazuje vokál a mám pocit, že Aad priložil ruku k dielu aj pri tvorbe hudby, nejeden riff totiž nesie pečať štýlu jeho domovského spolku. Pridanou hodnotou je rúhačské vyznenie a silná nálož atmosférických momentov, zastúpených tak vyhrávkami, ako aj nečakaným množstvom melodických, ale mohutných pasáží. Vlastne by som tu o starej škole ani nehovoril. Hromovo udierajúci death metal bohatý na atmosféru a od majstrov žánru, takto by to mohlo byť. ISP urobili objav, niekto „väčší“ si VORACIOUS SCOURGE určite stiahne k sebe, ale boli prví a to im nik neodpára.
https://www.metal-archives.com/bands/Voracious_Scourge/3540436554
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.